Vano Dadojan je zakladatelem a ředitelem organizace Kenats Tun. Vystudoval matematiku na univerzitě v Jerevanu a restaurování dřeva v galerii Ermitáž v Petrohradě. Věnoval se zkoumání staré arménské filozofie a pohádek. umělecká a řemeslná tvorba jsou pro něj nejenom prostředkem obživy a rozvoje společnosti ale také možností, jak navázat přátelství mezi lidmi z různých národů a podporovat svobodu a toleranci. V jeho tvorbě je silně zastoupena křesťanská symbolika. Během svého týdenního pobytu v České republice měl mimo jiné možnost seznámit se s řemeslnými pracemi starých lidí v Plzni, které upřímně obdivoval pro jejich technickou a estetickou kvalitu.
Původně jste na univerzitě studoval matematiku. Co Vás přivedlo k řemeslům?
Myslím si, že je velmi jednoduché přejít z matematiky na řemesla. Pro mě je totiž matematika něco jako velmi sofistikovaná hudba, je také druhem umění. Kromě toho jsem se už od dětsví věnoval práci se dřevem a sochařině, v pozdějším věku jsem se pak začal hlouběji zajímal o arménské tradiční řezbářské techniky. Matematika mi poskytla dobrý základ a znalosti, které jsem později využil při konstrukci uměleckých předmětů ze dřeva. Po absolvování univerzity jsem se řemeslům a restaurování dřeva začal věnovat i profesně. V té době v Arménii neexistovala žádná instituce, která by se zabývala restaurováním starého dřeva. Proto jsem odešel do galerie Ermitáž v Petrohradě, kde jsem studoval speciální techniky ošetřování a zachování starého dřeva. Je velmi potřeba, abychom v Arménii měli odborníky v tomto oboru, kteří by se dokázali postarat o naše kulturní dědictví v podobě dřevěných předmětů, jejichž stáří se odhaduje na 3000 až 4000 let. Tyto dřevěné artefakty jako
například koňské vozy se zachovaly na dně jezera Sevan, kde bylo odkryto starověké osídlení. Tyto koňské vozy poskytují důkaz o tom, jak vyspělé techniky dřevořezby naši předkové používali. Dřevo se velmi špatně udržuje, a proto mnoho z našeho dědictví již nenávratně zmizelo. Sbírám informace v arménských pohádkách, manuskriptech a historických dokumentech, studuji sbírky v muzeích a snažím se tak přijít na to, jaké řezbářské techniky naši předkové v dávných dobách používali a znovu je oživit. Stejně tak se pokouším pochopit starobylé konstrukční techniky, abych byl schopný je znovu sám používat a učit je i ostatní řemeslníky.
Co je na těchto starých arménských technikách tak unikátní?
Tyto techniky jsou velmi praktické a snadné. Můžete díky nim vyrábět nábytek, který bude velmi pevný a vydrží dlouho. Například židle vyrobená s použitím těchto technik bude velmi pohodlná na sezení a bude se s ní dát lehce manipulovat. Pro mě je ale především důležité to, že tyto techniky jsou v naprosté harmonii s arménskou kulturou jako takovou. Harmonie je stěžejním aspektem naši kultury. Vše musí být v harmonii s okolním světem, nic by nemělo vyčnívat nebo být dominantní. Dominantní by měla být pouze myšlenka, která je zhmotněna způsobem, který zachovává harmonii se světem okolo. Dalším důležitým rysem těchto starých technik je to, že umožňovaly konstrukci bez použití lepidla, hřebíků a šroubků. Vše tak bylo vyrobeno pouze ze dřeva. To je myslím pro dnešní dobu velmi aktuální.
Jaké materiály tedy nyní používáte ve Vašich dílnách?
Používáme různé materiály, především mnoho druhů dřeva. Ořechové a dubové dřevo a dřevo ovocných stromů jako je broskvoň a jabloň. Ovocné stromy jsou velmi vhodné pro řezbářství, protože jejich dřevo je pevné a má krásnou barvu. Lala také pracuje s odpadovými materiály, například s uzávěry lahví. Z nich pak děti vyrábějí malé dárky a suvenýry. Řídíme se postupy, které používali lidé v dávných dobách, a proto se snažíme co nejvíce používat ekologické materiály a přírodní barvy a využít také odpadových materiálů.
Jaké jsou podle Vás podstatné rysy arménské kultury?
Armenská kulturu je velmi spirituální a tím nemám na mysli náboženství. Většina Armenů je věřících, naše kultura ale nevychází z náboženství jako takového ale z toho, co v Arménii existovalo ještě před příchodem křesťanství. Naším ideálem je dosáhnout duševní a mentální harmonie. Vše, co děláme, ať už se jedná o přípravu čaje nebo výrobu stolu, by mělo být v harmonii s okolním světem a mělo by se řídit naší filozofií. Dříve byla Arménie mnohem větší a narodilo se zde mnoho vynikajících lidí, kteří ve svých komunitách udržovali a předávali si z generace na generaci arménské tradice. V průbehu historie jsme ale přišli o velké území a tak také o mnohé tradice. Během první světové války Turci systematicky vyvražďovali arménský národ. Genocida nás připravila nejenom o velkou část populace ale také o podstatnou část naší kultury. Ani v dobách Sovětského svazu se nemohla naše kultura rozvíjet, ve všech aspektech života vládl komunismus a jeho estetika, arménské pohádky a
filozofie byly nahrazeny sovětskou kulturou. V Kenats Tun se snažíme tyto tradice a kulturu znovu oživit. Nejedná se ale pouze o dřevořezbu, tkaní koberců a další řemeslné techniky ale o celou kulturu, o náš duchovní život, světonázor, filozofii a komunikaci.
Mluvíme o tom, co je a není tradiční. Můžete nám vysvětlit své chápání pojmu tradice?
Vysvětlím to na příkladu arménské flétny duduk, která je nyní velmi populární v Evropě. Lidé v Arménii hrají na duduk, aniž by věděli, co je pěkná a kvalitní hudba. Protože jsou Arméni a hrají na arménský hudební nástroj, myslí si, že jejich hudba je arménská. Když zpíváte nebo mluvíte arménsky, neznamená to přece, že děláte něco tradičního. V dnešní době toto smýšlení bohužel proniklo do všech aspektů našeho života, ať už se jedná o kulturu, politiku nebo každodenní život. Pro nás jsou tradice to, co naši předci dělali v dávných dobách. Někteří lidé odmítají křesťanství jako vnější vliv na naši kulturu, já se však s tímto názorem neztotožňuji. Díky studiu starých rukopisů a dalších kulturních pramenů jsem zjistil, že filozofie obsažená v křesťanství je tou samou filozofií, kterou vyznávali naši předci ještě před jeho příchodem. Křesťanství tedy nezměnilo smýšlení arménských lidí. Arménská kultura se vyvíjela s pozoruhodnou kontinuitou a stabilitou až do roku 1915,
kdy nás turecká genocida připravila o velkou část naši kultury a tradic. V Kenats Tun tak za tradiční považujeme kulturu, která existovala v Arménii před rokem 1915. Některé z těchto tradic se naštěstí zachovaly ve východní Arménii, což nám umožňuje porovnávat ornamenty a techniky a hledat to, co pochází z období před rokem 1915. Pokud ale chceme, aby se lidé vrátili ke svým tradicím a rozvíjeli je, mělo by existovat více organizací jako je Kenats Tun. Lidé mají tuto kulturu v sobě, potřebují jen naši pomoc, aby si to uvědomili. Kdykoliv jsme se zamýšleli nad tímto problém, zjistili jsme, že se nemůžeme zaměřit pouze na umění, ale musíme také rozvíjet mentální a spirituální aspekty lidského života. V arménské filozofii a pohádkách jsem nalezl velmi přínosné informace o lidství, které se proto nyní snažím předávat dál v rámci aktivit našeho sdružení.
Jaký význam pro Vás má spolupráce se společností Manumade?
Jsme velmi vděčni za možnost navazovat přátelství s lidmi a organizacemi z jiných zemí. Doposud jsme spolupracovali s organizacemi z Nizozemí a Německa, nyní jsme navázali spolupráci také se společností Manumade z České republiky. Manumade i naši ostatní partneři mají podobné názory a pohled na svět. Rádi bychom se proto spojili a společně se snažili o rozvoj člověka. Tato přátelství nám také pomáhají lépe pochopit naši vlastní kulturu. Pokud si budeme vzájemně pomáhat a naslouchat si, můžeme přijít na to, co je správné a jakou cestou se ubírat. Nejenom Arménie ale celý svět nyní čelí mnoha problémům. Chceme proto přicházet s novými myšlenkami a snažit se najít řešení na tyto problémy a přispět k rozvoji lidstva. I proto jsme přijeli do České republiky.