Mgr. SOŇA ČERMÁKOVÁ
V Manumade na starosti komunikaci s veřejností, správu internetového obchodu a provoz prodejní galerie v Roztokách u Prahy-Žalově. Vystudovala magisterské obory Indonésistika a Anglistika a amerikanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, nyní na stejné univerzitě studuje doktorský obor Etnologie, kde se zaměřuje na studium javánské společnosti a kultury. V Indonésii strávila téměř pět let života, během nichž se věnovala studiu indonéského a javánského jazyka a kultury, včetně javánských tanců, a navštívila jedenáct indonéských ostrovů. Pracovala na Indonéském velvyslanectví v Praze, propagaci indonéské kultury se věnuje i ve svém volném čase pořádáním přednášek, seminářů a kulturních večerů zaměřených na poznání indonéského souostroví. Působí také jako průvodkyně, lektorka indonéského jazyka a soudní tlumočnice a překladatelka z/do indonéštiny. Mluví několika jazyky včetně indonéštiny, angličtiny, němčiny, holandštiny a javánštiny.
Kdy a za jakých okolností jsi začala spolupracovat s Manumade?
Když jsem v letech 2006-09 studovala na univerzitě v Indonésii, psala jsem na svůj blog články o životě v této nádherné zemi. Tak se o mě dozvěděl i Jan Vyškovský, kterého můj způsob vyprávění a zkušenosti zaujaly natolik, že mě při své druhé cestě na Jávu poprosil o setkání. Už když jsem zapíjela sladkým čajem oběd sestávající jak jinak než z rýže, věděla jsem, že jsem potkala člověka, jehož vize a způsob práce jsou mi velmi blízké. V průběhu následujících dnů, kdy jsme navštívili několik výrobců nábytku a řemeslných výrobků na Jávě a dlouho do noci vedli inspirativní diskuse, jsem se dozvěděla mnoho informací o designu, architektuře a fairtrade, který byl v té době pro mě ještě
v podstatě neznámým konceptem. Již několik let se věnuji studiu indonéských jazyků a kultury, a proto mě oslovil Janův přístup k místním lidem založený na partnerství a snaze pochopit a respektovat jejich kulturní specifika. Během téměř pěti let strávených v Indonésii jsem měla možnost setkat se s lidmi z celého světa, a tak vím, že tolerance a vůle vnímat a chápat kulturní odlišnosti nejsou vůbec samozřejmostí. Oslovilo mě také to, s jakou vášní a nadšením se Jan zajímal o tradiční řemeslné postupy, především různé techniky výroby látek, za jejichž poznáním jsem sama cestovala do mnoho vzdálených koutů souostroví. Když mi Jan nabídl spolupráci, měla jsem mnoho důvodů jeho nabídku přijmout.
V čem jste tedy se zakladatelem společnosti Manumade Janem Vyškovským spolupracovali?
Jedním ze stežejních principů společnosti Manumade je přímý kontakt s výrobci a dodavateli. I v Indonésii jsme se proto snažili vždy poznat řemeslníky osobně a navštívit jejich dílny, kde jsme společně vyvíjeli výrobky, které kombinovaly místní materiály a technologie s evropským designem. Bylo pro nás velkou výhodou, že jsme se dokázali domluvit indonésky a javánsky a dobře znali místní zásady slušného chování a zvyklosti. Umožnilo nám to lépe poznat životní a pracovní podmínky těchto řemeslníků a vytvářet společně věci, ze kterých jsme měli všichni radost. Moje role tedy spočívala v tlumočení jak jazykovém tak kulturním.
Indonésie je v Čechách ještě poměrně neznámá země. Co tě do této vzdálené krajiny vlastně přivedlo?
V roce 1997 jsem náhodou shlédla dokumentární film, který představil tradice a zvyky obyvatel několika indonéských ostrovů. Kulturní a přírodní rozmanitost, záběry překypující barevností a především rituály obyvatel malého ostrova Sumba mě zcela nadchly, a tak jsem se začala pídit v antikvariátech po literatuře, která by mi tuto zemi více přiblížila. Když si vzpomínám na své první krůčky v poznávání země pod tropickým sluncem, říkám si, že slovo náhoda bych vlastně měla vyřadit ze svého slovníku. V následujícím roce se totiž po dlouhé době otevíral na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor indonésistika ve spojení s anglistikou a amerikanistikou, kam jsem se již dlouho chtěla hlásit. Díky pilnému čtení zažloutlých stránek knih různých českých dobrodruhů a umělců i současných studií o indonéské historii a literatuře jsem byla na fakultu přijata. O dva roky později jsem získala studijní stipendium a mohla tak poprvé na vlastní oči vidět hru stínů javánského divadla,
kochat se z ladných pohybů balijských tanečnic, popíjet lahodné mangové džusy a udělat si z rýže každodenní menu. Může se to zdát až neuvěřitelné, ale kromě prvního dne v přeplněné Jakartě zahalené dusnou clonou smogu jsem se v Indonésii cítila jako doma. Samozřejmě jsem během té dlouhé doby, kterou jsem strávila v Indonésii, poznala i odvrácenou tvář této země, o to víc mě ale zajímá nahlížet na různé aspekty místního života a hledat souvislosti a vysvětlení.
Uvedla jsi, že jsi v Indonésii strávila skoro pět let, zatím jsme se ale bavili jen o tvém prvním pobytu. V jaké souvislosti jsi se dostala do Indonésie zpátky?
Po svém návratu do Čech a absolvování magisterského studia jsem několik let pracovala v kulturním a sociálním oddělení Indonéského velvyslanectví v Praze. Kromě toho jsem vedla občanské sdružení Tenggara, které se zaměřovalo na šíření povědomí o indonéské kultuře a společnosti v naší zemi. V práci i ve svém volném čase jsem se věnovala propagaci a studiu ostrovů na rovníku a to více ve mě sílila touha do Indonésie se vrátit a kromě indonéského jazyka také mnohem složitější javánštinu a javánské tance a zároveň shromažďovat podklady pro svou dizertační práci na oboru Etnologie. Letadlo mě přivezlo zpátky domů až letos v říjnu. Za ty tři roky na Jávě jsem poznala mnoho úžasných lidí, ať už to byli sousedé z mé čtvrti, místní umělci, majitelé malých restaurací, kam jsem chodila pravidelně na obědy a večeře, univerzitní profesoři nebo mladí studenti. Díky spolupráci s Manumade jsem se také seznámila s mnoha šikovnými řemeslníky a poznala tak
lépe příběhy spojené s výrobou rukodělných předmětů, se kterými Indonésie ohromuje svět, ať už jsou to voskem kreslené látky batik či úchvatné dřevořezby.
S Manumade jsi spolupracovala v Indonésii, proč jsi se ale rozhodla spojit svůj profesní život se společností i po svém návratu do České republiky?
Aktivity společnosti v Indonésii mi umožňují uplatnit mé poznatky a schopnosti i v českém prostředí při komunikaci s našimi partnery nebo organizování kulturních a propagačních akcí. Spojení s Indonésií ale zdaleka není jediným důvodem, proč mě práce v Manumade zaujala. Je mi velmi sympatický způsob přímého obchodování založený na osobních vztazích s výrobci či dodavateli produktů nesoucích certifikaci Fairtrade, která zaručuje, že výrobci dostali za svou práci adekvátně zaplaceno a byl podpořen rozvoj komunity. Cením si i kreativního přístupu Manumade k výrobě produktů, kdy se využívají tradiční indonéské technologie a vychází se z místních motivů pro tvorbu designů srozumitelných evropskému zákazníkovi. Pro takový přístup je nezbytný právě přímý kontakt s řemeslníky, vzájemná důvěra a znalost prostředí, ve kterém žijí a pracují. Nevytváříme tak jenom krásné předměty, ale předáváme příběhy a budujeme mosty mezi různými kulturami. S tím
úzce souvisí i další důvod, proč jsem se rozhodla pracovat pro Manumade a sice rozvojové projekty, které společnost podporuje nebo sama organizuje nejenom v Indonésii ale také v Zakavkazsku. Indonésie je krásná země, bohužel zde ale není věnována dostatečná pozornost ochraně životního prostředí a kolikrát ani lidských životů. Manumade proto usiluje mimo jiné o to, aby se se při výrobě používaly ekologické materiály a řemeslníci se chránili vhodnými ochrannými pomůckami a pracovali s bezpečnějšími nástroji. Zatím malou troškou tak přispíváme k tomu, aby se lidem v Indonésii žilo lépe. V budoucnosti bychom se chtěli věnovat rozvojovým projektům intenzivněji, k čemuž doufám přispěje i moje dobrá znalost indonéských poměrů. Každý most ale stojí na dvou březích, a proto je pro nás důležité seznamovat s kulturou, starobylými řemesly i ekologickými a sociálními problémy Indonésie také českou veřejnost. Moje působení v Manumade tak může navázat na všechny činnosti, kterým jsem
se doposud věnovala a které mi přinášely radost. A není lepší motivace než radost z toho, co člověk dělá.