IDENTITA VERSUS MONOKULTURA
Sedací nábytek patří k nejoblíbenějším designérským úkolům. Jako hlavní náplň své činnosti si sedací nábytek vybrala i severomoravská firma Form. Patří ke skupině "tradičních" českých firem, které se objevily na našem trhu již na počátku 90. let minulého století. Sortiment firmy je zaměřen především na sedací nábytek pro jednací místnosti a kanceláře, najdeme zde ale i návrhy židlí a stolů do jídelen, obývacích pokojů, restaurací a barů. Právě barové stoličky String neušly pozornosti Design centra a v roce 1998 získaly ocenění Dobrý design. Stejnou cenu obdržel v roce 2003 model židle Signum Alfa. Hlavním kritériem návrhů je příjemné a pohodlné sezení. Tento požadavek s sebou nese vedle ergonomického tvarování i typický výběr materiálů, kterým je kombinace dřeva, kovu a čalounění. O společnosti Form jsme mluvili s jejím zakladatelem Josefem Bartákem.
S jakým potenciálem a ambicemi jste vstoupili na počátku devadesátých let do sféry podnikání v oblasti designu?
Mám-li je zodpovědět Vaši otázku, dovolil bych si nejprve úvod o postavení českých nábytkářů a úrovni českého designu. Začnu židlemi, ty jsou mým dlouhodobým zájmem. Židle - to je výzva tolikrát uchopená a přesto tolikrát nová. Znovu jsem se o tom přesvědčil na kolínském veletrhu ve stánku frankenberského firmy Thonet. Někdy je tomu díky nové technologii jinak než v technologii tradiční. Teď mám před očima trojici židlí Tři Grácie a model Lady Bernkop. To jsou příklady toho nejlepšího z Česka. Přesto nám ale svět utekl. Ne ani tak kvůli nedostatku kreativity, ale spíš v důsledku skomírajícího českého nábytkářství. Schází peníze, proto není ani pomyšlení na technologické výboje. Navíc stále důrazněji doléhá kriterium ceny - jak chcete srovnávat cenu rukodělné produkce s cenou výrobků na CNC strojích? Je jen logickým důsledkem, že vedle společností Ton, Bernkop, několika výrobců školního nábytku a když dovolíte i nás se za českou produkci považuje
skládání sedacího nábytku z italských nebo asijských komponentů.
Pro české nábytkáře platí paralela s českým zemědělstvím, textilním či obuvnickým průmyslem. Všemocná ruka trhu dělá divy. Jen kdyby ale při specifických českých vlastnostech měli všichni rovné šance. O to větší je ale úspěch českých výrobců kuchyní či firmy PFD Interior, kteří dosáhli skutečné světové úrovně. My ostatní se jen těžko budeme srovnávat s firmami jako jsou De sede, Wilkhan, König Neurath či Sedus. Konzervace stavu po dobu čtyřiceti let na úrovni předválečné produkce v oblasti sortimentu i převažující výrobní technologii nese své plody. Ani v oblasti designu jsme neudrželi krok a to už není zcela jen chyba předešlého systému. Nezachytili jsme nástup ergonomie u sedacího a kancelářského nábytku, který ve světě nastal v sedmdesátých letech. Buďme upřímní sami k sobě, v Česku nám jde spíš o styling než pravdivý design. Navíc jsme vždy papežtější, nosí se jen jakási monokultura. Svět je ale tolerantnější.. In nejsou jen minimalistické
a stroze hranaté věci. Velmi je ceněno, když nábytek něco umí, je chytrý a na židlích se dá dokonce i sedět.
Proč jste se rozhodli věnovat se především sériové výrobě sedacího nábytku a sekundárně stolového nábytku?
Aniž jsem na to byl tázán, vylil jsem si srdce a poodkryl okruh myšlenek, kterými se zabývám a které i stály u rozhodování o zaměření firmy Form. Jedná se o kontinuitu názorů s dřívějším působením v Dřevovýrobě Ostrava. To byl svého času významný český výrobce interiérů a tenkrát i nadstandardního nábytku. Právě v Dřevovýrobě, která se zabývala veřejným interiérem, se mi podařilo prosadit i výrobu židlí víceúčelového použití, ke kterým přibyly i modely pro další použití. Měly to být chytřejší typy židlí, které pružily v bederní oblasti, byly stohovatelné a spínatelné do řady, dokonce umožňovaly číslování a měly mít možnost přidání sklopné psací desky. Tato orientace byla zřetelně inspirována zahraniční praxí. Nešlo přitom o pouhé kopírování zahraničních předloh - to při tehdejších technologických možnostech nebylo ani možné. Celá tvorba byla podložena shromážděnými teoretickými informacemi o ergonomii a příklady její aplikace ve světové praxi. Nešlo jen o
víceúčelový sedací nábytek, ale byly snad prvně v Československu formulovány kategorie a zvláštnosti požadavků nejen na víceúčelový sedací nábytek, speciální kancelářský nábytek ale i nábytek pro seniory a pro tělesně postižené. Rád přitom vzpomínám na laskavost firmy Thomas Hilfe, která mi poskytla v té době až udivující informace a pro mou práci nedocenitelné podklady. Neměl jsem možnost cestovat, a tak jedinými zdroji vedle vyžádaných prospektů byly časopisy AIT a MD. Nakonec z tohoto zájmu vznikla i spolupráce s ostravskou televizí a režisérem Karlem Pechem, Koncem 80. let jsem své poznatky mohl dokonce přednést na několika seminářích pořádaných nábytkářskými podniky a výrobními družstvy. Takto erudován jsem vykročil do soukromého podnikání. Protože v roce 1990 byl ještě nedostatek jiných než toneťáckých židlí, bylo rozhodování jednoduché. Řemeslná dovednost a tradice Hlučínska byla zárukou pro pokračování ve veřejných interiérech. Protože ctím zásadu, že každá firma by měla stát na dvou nohách, padlo
rozhodnutí vyrábět i sedací nábytek. Začátky byly hrozné. Vzpomínám si, jak jsem žigulíkem vozil dílčí vybavení pro jídelní vozy do Českých Velenic. Ta hrůza spočívala v technologických omezeních, vždyť bylo problém i ohnout trubku. V tomto směru se vše hodně změnilo. Dokonce pominul strach o uchování českého řemesla. Když už jsme po čase zvládli výrobu židlí, došlo k dělení firmy.¨Začali jsme znovu s jinými modely, ale i s většími zkušenostmi. Když jsme měli nejen víceúčelové židle ale i odpočivný nábytek a také jídelní židle, chtěli jsme k nim vyrábět i stoly a nabídnout tak celý set. Myslím si, že náš rozkládací stůl Elips je nejoriginálnějším stolem české produkce. Žel nezapadá do pojetí místní monokultury a tedy není in. To není chyba nebo nedostatek stolu jako takového ale problém českých mantinelů.
Tradiční otázka, co bylo dřív - marketing nebo design? Hledali jste nejprve, co na trhu chybí nebo jste se rozhodli profilovat se od začátku jako výrobci sedacího nábytku?
Pokud se dá za marketing považovat odhad, co by se dalo prodat, kde zbývá skulinka, tak potom jsme při našem rozhodování využívali marketingu. Spíš jsme ale podvědomě věděli, že máme naději na úspěch, pokud budeme dělat věci jinak, pokud budeme akcentovat design a ergonomickou přívětivost. Myslím si, že toto platí pro naši firmu dodnes.
Jaký je vztah klientů na Ostravsku k současnému designu? Hledají kvalitu nebo stále rozhoduje cena?
Poslední roky u nás přinesly určitou stagnaci sortimentu. Připravovaná kolekce by měla být potvrzením vytyčené cesty osobitého designu, ale i konstrukčních principů. Bylo období, kdy jsem tvrdili, že pro nábytek z Formu je typické spojení dřeva a kovu, dnes máme jak celokovové tak i celodřevěné modely. Ano, orientujeme se na lamelované dřevo. Lamela dovoluje dynamičtější tvarování, ačkoliv právě v období pravoúhlého geometrismu nejsou možnosti lamely in. Upřednostňujeme ale i hledisko pevnosti a spoléháme se, že názory a móda se mění. Věříme, že přijde náš čas. V lamelování jsme už urazili kousek cesty a tu neopustíme. Rádi bychom se propracovali dál a přáli bychom si, aby se vnímání naši produkce změnilo. Kdysi ji považovali i odborníci za příliš italskou, dnes ji s pohrdavostí označují za příliš českou. Budeme se snažit uhájit si místo vedle italské a polské produkce. V tomto ohledu je nám povzbuzením nesporný úspěch španělského nábytku ale také
švýcarské a belgické produkce. Konečně ani hvězda firmy Fritz Hansesns či Frederica vedle frontálního nástupu Italů nepohasíná. Snad bude lépe!
11.2.2004